Longevity - nové perspektivy pro lidstvo.
Petr Šrámek je přední průkopník a odborník na dlouhověkost a biotechnologie, tedy na problematiku, jak se dožít co nejvyššího věku v co nejlepším zdravotním stavu. Je zakladatelem LongevityTech.fund, který je v první pětici nejvýznamnějších světových fondů investujících do dlouhověkosti. Provozuje dvě supermoderní Longevity kliniky, jednu u Prahy a druhou na Floridě. V centru Prahy otevřel Healthy Longevity Café, kde si nedáte nic, co není zdravé.
V rámci jeho přednášky pro Klánovickou akademii se dozvíme, proč je longevity tak zásadní téma, co je to stárnutí a jakým způsobem ho můžeme ovlivnit. Podělí se s námi o žhavé novinky od nejlepších světových vědeckých týmů, se kterými je v každodenním kontaktu, prozradí, co je podle posledního stavu vědeckého poznání v oblasti longevity reálné a bezpečné, představí nám konkrétní terapie a postupy, které mohou prodloužit lidský život a možná se i dozvíme, zda a případně kdy se můžeme těšit na elixír mládí v infuzi.
Petře, téma letošního přednáškového cyklu Klánovické akademie je kvalita života. Co pro Vás osobně znamená tento pojem?
Kvalita života se u mne zásadně odvíjí od smyslu života. Kvalita je vždy relativní pojem. Pokud bude mým smyslem života ležet na pláži, je to jednoduché. Pokud ale smysl života přesahuje jednotlivce a je dlouhodobý, pocit kvality se dostavuje už z toho, že se pohybujeme správným směrem. Ze samotné cesty. Pak nám samozřejmě i záleží na tom, abychom po té cestě mohli jít co nejdéle. To znamená se o sebe starat.
Kvalita života a jeho délka se bezprostředně dotýká lidského zdraví. Patříte mezi největší kapacity v tomto oboru u nás a troufnu si říci, že i na světě. Ale nejste vystudovaný lékař. Jak jste se od technologických startupů, inovací a umělé inteligence dostal vlastně k longevity a tím k lidskému zdraví?
Opověď souvisí s předchozí otázkou kvality a smyslu života. Vždy mne bavilo podporovat a uvádět inovace do života, většinou formou startupů. Ale až v okamžiku, kdy jsem si uvědomil svůj smysl života, rozhodl jsem se spojit svou profesi podnikání a investování se svým osobním zájmem o zdraví a biologii. To samozřejmě znamenalo si i doplnit vzdělání, takže jsem si dal za cíl prakticky neustále studovat vybrané univerzitní kurzy. Klíčové bylo ovšem poznání, jak je longevity pro lidstvo zásadní téma. Stárnoucí populace mění všechna zažitá očekávání, a pokud neprodloužíme zdravou a produktivní část života, čeká nás kolaps našich zdravotních a penzijních systémů, a to už během následujících 10 let. A děti to nezachrání. Rodí se již tak málo dětí, že vymíráme.
Právě jsem se vrátila ze zahraničí, kde se konalo každoroční setkání právníků z celého světa. Oproti loňsku jsem některé z nich stěží poznala. Zhubli 10-20 kg, pravidelně sportují, otužují se a diskuse se vždy stočila k potravinovým suplementům a longevity trendům. Jeví se mi, že longevity praktiky prostoupily už snad do všech zemí a zasáhly i běžnou populaci. Vidíte to stejně nebo vnímáte naopak, že některé země jsou v tomto ohledu stále ještě na hony vzdálené jiným a že snaha o dlouhý život bez nemocí je výsadou dobře situovaných lidí?
Vidím to velmi dobře a plně to odpovídá očekáváním, které jsem měl před 5 lety. Říká se tomu exponenciální vývoj a znamená to, že povědomí se každý rok minimálně zdvojnásobuje. Pomáhají tomu právě viditelné důkazy úspěchů konkrétních lidí. To, že se o tom mluví v kruzích vzdělaných nebo dobře situovaných lidí, však neznamená, že je to již všeobecně známé. Pořád se jedná o tzv. “emerging trend” a většina populace o něm netuší. To se však bude stále rychleji měnit a během 3 až 5 let půjde patrně o klíčový světový megatrend.
Měli bychom tedy stárnutí považovat za přirozený a nevyhnutelný proces nebo spíše za „chronickou nemoc“? Jaký je rozdíl mezi přirozeným stárnutím a tím, co lze označit za nemoc?
Otázka přirozenosti je problematická, protože v dnešním světě mnoha civilizačních vlivů již není nic přirozené, pokud tedy chápeme “přirozenost” jako „bez vlivu člověka“. Na druhou stranu i člověk je součástí přírody, a tak jako pokládám teplé oblečení v zimě za přirozenost, mohu tak stejně za přirozený pokládat i vitaminový doplněk. Stárnutí je velmi komplexní proces, který probíhá u všech biologických či i nebiologických systémů stejně. Podobně nevyhnutelně, jako budeme ztrácet teplotu, když se v zimě neoblékneme. Nemocí obvykle označujeme buď stav, kdy nás něco poškozuje, třeba bakterie nebo vir. Pak ale existuje řada nemocí, které označujeme za chronické, a ty obvykle souvisí se stárnutím, s naším zrychleným životním stylem či s vlivem životního prostředí. Jedná se tedy o určité projevy stárnutí, které nemáme problém označit za nemoci. Právě longevity intervence tím, že zpomalují stárnutí, oddalují či případně zabraňují vzniku chronických onemocnění. V této logice bych pak za “přirozené stárnutí” spíše pokládal stav bez chronických onemocnění.
Založil jste Healthy Longevity Clinic ve Zlatníkách u Prahy, kde klientům nabízíte nejmodernější terapie, které jsou schopny snížit za jeden kalendářní rok biologický věk o dekádu. To je neskutečné. Nebudu se Vás ptát, jestli za dva roky jsou to pak dvě dekády, ani jak konkrétně toho dosahujete, jsem si jistá, že toto nám prozradíte na přednášce v KC Beseda. Jelikož ale nejste žena, nedá mi to se Vás už teď nezeptat na Váš věk. Jaký je Váš chronologický a biologický věk, Petře?
Je mi 56 let, ale u biologického věku je to složitější. Nejedná se o absolutní měřítko, ale spíše o porovnání se statistickým průměrem. Pokročilé metody měření stárnutí už umí rozlišit různé orgány či systémy, protože stárnou různou rychlostí. Můžete mít třeba velmi mladé srdce, ale třeba staré oči, což je můj případ. Moje biologické hodiny tedy ukazují hodnoty v rozsahu o 3 až 20 let mladší, než můj chronologický věk. U našich terapií nejde o to, že by se jednalo o něco zázračného. Klíč je v tom, že jsou každému sestaveny na míru tak, aby se právě řešila ta nejslabší místa, případě nejrychleji stárnoucí orgány. A to se pak projevuje tím pěkným celkovým výsledkem.
Znamená to tedy, že klient Vaší kliniky získá o svém zdravotním stavu komplexní obrázek a pokud netrpí nějakou chronickou chorobou, nemusí již chodit k praktickému lékaři na běžná preventivní vyšetření?
Myslím, že v prevenci je náš program opravdu nejlepší. Samozřejmě stále musíte chodit ke specialistům typu kožní či oční. Ale například v prevenci kardiovaskulárních či metabolických chorob máme unikátní metody vyšetření. Cílem nicméně není odchytit chorobu včas, jak to dělá klasická prevence, ale chorobě kompletně předejít.
Někteří vědci věří, že lidské tělo má omezený maximální věkový limit dožití, který se pohybuje kolem 115–120 let. David Sinclair, se kterým spolupracujete, a který napsal známou knihu "Konec stárnutí: Proč stárneme a proč nemusíme", tvrdí, že pokud dokážeme lépe porozumět procesům stárnutí, není vyloučeno, že lidé by mohli žít mnohem déle, než 120 let. Kde vidíte Vy, při znalosti nejmodernějších postupů genetických úprav, regenerace buněk a pokročilých biotechnologií, aktuálně tuto hranici?
Já většinou odpovídám, že mluvit o takové době dožití postrádá smysl. Svět se dramaticky mění a za 20 let ho nepoznáme. Dnešních 80 letých se taková úvaha asi týkat nebude, a pokud je dnes někomu 60, tak pro odhad, co bude za dalších 60 let, nemáme vůbec žádné předpoklady. Naše tělo se skládá z buněk a molekul, které pracují na stejných principech jako ostatní organismy. Známe organismy, jako například žralok norský, žijící několik stovek let. Proč by to tedy nešlo u člověka? Nejstarší žijící organismus je skupina výhonků topolu, u kterého naměřili, že z jednoho kořene žije možná až 80.000 let.
Věříte, že máme nadosah elixír mládí či kámen mudrců a budeme za pár let hovořit už ne o dlouhověkosti, ale o nesmrtelnosti?
Věřím, že náš zdravý a aktivní věk budeme moci velmi brzy moci prodloužit o desítky let. A to nám dá čas, abychom využili dalších možností rozvoje poznání a vědy možná pokračovat dále. Je třeba vždy uvažovat v kontextu vývoje v čase.
Jaké mýty o dlouhověkosti nejčastěji slýcháte?
Obvykle lidé zmiňují mýtus, který už je dávno překonaný, že prodloužením života způsobíme přelidnění země. Rychlost nárůstu populace se ale ve skutečnosti snižuje už od roku 1970 a nyní nám spíše hrozí vyhynutí.
Velmi zajímavé je tvrzení, že časová omezenost života mu dává smysl. Že bez smrti by člověk ten smysl ztratil. Já takové tvrzení nechápu. Možná, je-li můj smysl života čistě sobecký, může to být logické. Pokud ale svůj život naplňuji něčím, z čehož benefitují ostatní, nechápu, proč bych potřeboval omezit dobu jeho trvání. Někdo také říká, že by se mohl nudit. To je samozřejmě možné, opět pokud postrádá kvalitní smysl života. Pak má mít každý právo svobodně odejít. Proč by to však měla být povinnost?
Dalším mýtem je, že takové postupy budou jen výsadou bohatých. Jako u všech technologií v minulosti to byli bohatí, kdo je sice měli nejdříve a platili za ně vysoké ceny, ale velmi rychle se přístup demokratizoval pro každého. Příkladem jsou třeba mobilní telefony.
Co považujete za největší výzvy longevity v blízké budoucnosti?
Je to především demonstrace výsledků u lidí. Hlavním problémem je, že nemůžeme čekat dalších 50 let, abychom viděli, zda něco funguje či ne. Komplikací pro rychlejší aplikaci na lidech je zejména současný systém regulací, který je od základů orientován na léčbu nemocí, u kterých relativně snadno můžete prokázat, jestli ji máte nebo nemáte. Komplexní degenerace spojená se stárnutím je ale nekonečně složitější. Naštěstí se ale rozvíjejí pokročilé vědecké metody jak ji měřit, a tedy i zjistit, zda se nám daří postup degenerace, resp. stárnutí zpomalit či i v některých aspektech zvrátit.
Na prosincové předvánoční přednášce v KC Beseda budete mluvit o "nových perspektivách pro lidstvo". Na co konkrétně se můžeme těšit?
Jsem rád, že časový prostor je poměrně velký, takže bych rád posluchače uvedl hlouběji do problematiky nejen toho, proč je téma důležité a co nás čeká v budoucnosti, ale zejména do některých fascinujících dějů, které se odehrávají v našich tělech a buňkách a které svým chováním můžeme ovlivnit. Věřím, že když tomu lidé lépe porozumí, mohou pak dělat lepší rozhodnutí ve svém životě.
Prozradíte nám během přednášky také Vaši osobní rutinu? Co Vy osobně děláte každý den, abyste mládnul, a pokud ne přímo mládnul, alespoň stárnul pomaleji a veseleji?
Ano, o tom budu určitě mluvit, protože praktické zkušenosti jsou to hlavní, co naše aktivity odlišuje od teoretického výzkumu.
_____
Andrea Dubovská