Proměna českého designu za posledních 25 let, ze šuplíku do výroby

Jana Zielinski je ředitelkou mezinárodního festivalu Designblok, iniciátorkou Akademie designu České republiky a dlouhodobou propagátorkou současného českého designu doma i v zahraničí. Vystudovala dějiny umění a sociální práci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a už během studií se věnovala kulturním projektům zaměřeným na nová média, digitální umění a komunikaci kulturních institucí. Za mimořádný přínos českému designu jí byl v roce 2018 udělen čestný doktorát Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Na její přednášce pro Klánovickou akademii se dozvíme, jakou roli hraje design v proměně společnosti, ekonomiky i obrazu České republiky v zahraničí. A také proč design už dávno není jen otázkou estetiky, ale také inovací, konkurenceschopnosti a kulturní identity.

Jana Zielinski nabídne pohled na zásadní proměnu českého průmyslu za posledních dvacet let. Ve své přednášce propojí zkušenosti z více než dvou desetiletí vedení Designbloku s konkrétními příklady úspěšných českých značek i osobními postřehy z proměny domácí designové scény.

Téma přednáškového cyklu Klánovické akademie je kvalita života. Co pro Vás tento pojem znamená?

Čas, klid, radost, děti, zdraví, cestování, láska.

Jaká byla Vaše cesta od studia FF UK k založení Designbloku?

Velmi krátká. Designblok vznikl, ještě když jsem studovala. Poslední roky studia už jsem pomáhala na různých kulturních akcích, spolupracovala s Galerií hlavního města Prahy a s Národní galerií a na základě těchto zkušeností začala působit v oblasti designu. Byla jsem ze začátku nasměrovaná spíš k propojení volného umění a filmu, ale nakonec jsem si začala plnit sny skrz Designblok.

V rámci své přednášky v Klánovické Besedě o tom určitě budete mluvit, přesto – nemohla byste čtenáře a čtenářky nalákat a stručně popsat, v čem spočívala a spočívá proměna českého designu posledních dvou dekád?

Když jsme začínali, byla designérská scéna a průmysl spíš oddělenou záležitostí. Designéři pracovali hodně na svých osobních kolekcích, něco jako art director ve firmě vlastně neexistovalo. V roce 2008 zasáhla západní Evropu významně hospodářská krize, zároveň oslabil dolar, takže české firmy už se nemohly soustředit na levnou produkci. Přestaly být konkurenceschopné.

To paradoxně významně vedlo k rozvoji spolupráce průmyslu a designu. Design se stal přidanou hodnotou, výhodou. V Čechách tak postupně došlo k rozvoji značek, ke znovuzrození některých téměř zapomenutých ikon českého řemesla a také ke vzniku nových firem.

Design nás obklopuje neustále, přesto mu většinou nevěnujeme pozornost. Co bychom začali vidět jinak, kdybychom se naučili dívat na svět očima designérky?

Nejdůležitější je si uvědomit, že to, čím se obklopujeme, nás významně ovlivňuje. Prostředí nás může buďto stimulovat, nebo také demotivovat. Známé jsou příklady z nemocnic, kdy šedivé zanedbané chodby a pokoje nepřispívají k uzdravení pacientů. Nemusíme se tedy na skutečnost dívat z pozice designérky. Stačí z pohledu zaujatého obyvatele.

Design kultivuje náš život, ale zároveň vyrábí touhu po věcech, které nemusíme nutně potřebovat. Kde končí kultivace každodennosti a začíná kultivovaný konzum?

Design podle mě spíš nastavuje určitou hráz nekontrolovatelnému konzumu. Když si totiž koupíte designově kvalitní věc, bude vám dlouho sloužit, možná ji i zdědí vaše děti nebo vnuci. Proto je důležité se soustředit na kvalitu, nikoliv na kvantitu. Byt nemusí být zařízen celý hned. Na některé věci se vyplatí si trochu počkat.

Je kvalitní design stále spíše privilegiem lidí s vyššími příjmy?

Nemyslím si, že by to byla otázka peněz nebo výsada excelentního vkusu. Spíš jde o to, zda se tím vůbec chceme zabývat. Je totiž důležité trvat na tom, že to, čím se obklopujeme nebo co máme na sobě, si vybíráme sami a máme vždy na výběr. Nemusíme vždycky kupovat spoustu věcí nebo nové věci.

Jako spisovatelka na volné noze často vystupuji před lidmi, takže potřebuji nějak vypadat, ale zároveň mi tato práce negeneruje takové příjmy, abych si měla chuť pořizovat drahé kousky, které během cest na autorská čtení hned zničím. Jaké značky oblečení nebo návrháře a návrhářky byste mi doporučila právě pro takovéto situace?

Doporučuji Kláru Nademlýnskou, Hanu Zárubovou, Aleše Hnátka, Borise Krále, Jana Černého. Stačí jeden dva výraznější kousky a budete mít radost.

Jak odpočíváte a jak se bráníte vyhoření?

Dělám jógu, chodím do přírody, dívám se na filmy, čtu a cestuju. To cestování je sice někdy fyzicky náročné, ale zase se člověk hned dostane do jiného prostředí a musí přepnout. To je zdravé. Obecně mi tohle ale moc nejde a dost často se dostávám na hranu svých sil.

Na co se v dohledné době nejvíc těšíte?

Těším se na Design Miami, sběratelský veletrh, který se koná na začátku prosince. Ještě nikdy jsem tam nebyla, vždycky jsem jezdila jenom na Art Basel do Basileje, tak se těším na novou zkušenost.

Jano, děkuji Vám za milý rozhovor. Budeme se na Vás těšit v Klánovické Besedě ve čtvrtek 10. 12. od 19:00.

Ptala se Anna Beata Háblová