Longevity, dlouhověkost ve zdraví

František Knobloch je molekulární biolog, specialista na longevity a certifikovaný výživový poradce. Vystudoval molekulární biologii a biochemii a právo na Univerzitě Karlově, nyní se věnuje studiu fyziologie se zaměřením na neurobiologii. Zabývá se tím, jak zpomalit proces stárnutí, předcházet civilizačním onemocněním a především jak si co nejdéle udržet zdravé a aktivní tělo i mysl. Je spoluzakladatelem projektu all4longevity, spolupracuje s klinikou preventivní medicíny EliteMedical a je autorem Longevity podcastu.

Během přednášky budeme zasvěceni do konceptu dlouhověkosti ve zdraví – co (a proč) dává smysl sledovat, když chceme dlouhodobě dobře fungovat a stárnout pomaleji. Následně se zaměříme na nejdůležitější každodenní návyky a jejich měřitelné, vědecky podložené dopady na dlouhodobé zdraví a dlouhověkost: pohyb, stravu, spánek, stres, saunování a nejzajímavější molekuly. Odnesete si konkrétní kroky, které lze hned zavést do praxe, a rámec, jak je vyhodnocovat a upravovat. Přednáška převádí vědecké poznatky do jednoduchých kroků, které mají největší dopad na dlouhodobé fungování organismu.

Téma přednáškového cyklu Klánovické akademie je kvalita života. Co pro Vás tento pojem znamená?

Pro mě jde jednoznačně o jedno z nejdůležitějších témat. Stěžejní je rozlišení pojmů délka života a délka života ve zdraví. Právě to druhé je klíčové: aby člověk i v sedmdesáti nebo osmdesáti letech zůstával fit, cítil se dobře a mohl dál dělat věci, které ho baví. Kvalita života je pro mě zejména schopnost dělat věci, které mě baví, co nejdéle. Jsem nicméně přesvědčený, že to není „buď, anebo“. Pokud dokážeme zpomalit proces biologického stárnutí, mělo by se to projevit v obojím. V prodloužení celkové délky života i délky života ve zdraví.

Jste právník, biolog a sportovec. Je něco, co tyto tři oblasti spojuje, nebo kde je můžete využít najednou?

Přechod od práva k biologii byl pro mě spíše změnou profesního směru. Dříve jsem se chtěl právu věnovat naplno, ale dnes je pro mě především součástí širšího rozhledu a způsobu uvažování. Sport mě naopak provází celý život a byl také jedním z impulzů, které mě postupně přivedly k biologii, vědě a tématu dlouhověkosti. Pokud bych měl hledat něco, co všechny tři oblasti spojuje, pak je to způsob myšlení. V právu, vědě i sportu je potřeba pracovat s informacemi kriticky, rozlišovat mezi tím, co pouze dobře zní, a tím, co je skutečně podložené, a nebát se vlastní předpoklady průběžně přehodnocovat, pokud pro to existují dobré důvody. Bez kritického myšlení se člověk ve všech těchto oblastech poměrně snadno nechá zmást.

Jak se změnil váš každodenní život po získání titulu Muž roku 2023?

Asi méně, než by člověk čekal. Na můj každodenní život to nemělo velký vliv. Byl to nicméně impulz pro tvorbu obsahu na sociální sítě a o něco později i podcast. Myšlenku vzdělávání jsem měl v hlavě již dlouho, ale po výhře v Muži roku byl asi ten správný čas ji realizovat.

Sociální sítě jsou dnes něco, čemuž se dnes již význam nedá odepřít. Díky tomuto rozhodnutí se mohou vědecky podložené informace dostávat k většímu počtu lidí a mám díky tomu i více různých příležitostí. Je to samozřejmě i práce a závazek, ale snažím se sociální sítě používat, a ne dovolit, aby ony používaly mě.

K biologii jste se dostal mimo jiné přes vlastní zranění. Co jste se tehdy o lidském těle dozvěděl? A co byste si býval přál vědět jako sportovec dřív?

Každé zranění člověka něco naučí. Díky tomu svému jsem se naučil samozřejmě spoustu o rehabilitaci, o prevenci dalších zranění a postupně jsem získal určitý vhled do různých metod fyzioterapie. Kdybych tyto věci věděl dřív, nejspíš by mi to jako sportovci ušetřilo spoustu trápení. Toto zranění však mělo mnohem větší dopad na moje směřování. Bylo spojené s uvědoměním, že o lidském těle vím opravdu málo, a byl to první velký impulz pro intenzivní studium. Studium lidského těla bylo silně návykové, a čím hlouběji jsem se do něj ponořil, tím více jsem zjišťoval, kolik toho ještě nevím. Brzy poté jsem se přihlásil ke studiu molekulární biologie a biochemie a začal se oboru věnovat seriózně.

Kdyby za vámi přišel člověk kolem čtyřicítky a řekl: „Chci být v sedmdesáti zdravý,“ co byste mu doporučil změnit jako úplně první?

Nejčastěji začínám u diagnostiky. To znamená krevní testy, tělesnou kompozici, někdy i zátěžové testy, ale samozřejmě také rozhovor o tom, jak vypadá jeho životní styl. Nejvíce člověk získá, když odhalí nějaký průšvih a ten napraví. Kdybych měl vybrat jednu věc bez diagnostiky, tak by to byl pravděpodobně pohyb a cvičení. Říkám tomu trénink pro dlouhověkost: jde o cílený rozvoj klíčových složek fyzické zdatnosti, jako jsou kardiorespirační zdatnost, svalová síla, svalová hmota a další schopnosti důležité pro zachování funkčnosti ve vyšším věku.

A kdyby řekl: „Nemám čas cvičit.“ Kolik pohybu je podle vás opravdu minimum, které už má měřitelný význam?

Tady mám dobrou zprávu: nejvíc získá ten, kdo jde od nuly k něčemu. Křivka přínosu je nejstrmější na začátku. Velké studie ukazují, že už jen zhruba patnáct minut svižné chůze denně, tedy něco přes hodinu a půl týdně, měřitelně snižuje úmrtnost. Každý i krátký pohyb se počítá a dá se vyběhnout nějaké schody navíc nebo si udělat pár cviků, když mám 10-15 minut. Optimum je samozřejmě řádově jinde a vyžaduje čas a úsilí.

Jak velkou část svého budoucího zdraví máme skutečně ve vlastních rukou a jak velkou část už za nás rozhodly geny?

Toto je složité téma, protože se jedná vždy o kombinaci genů a dalších faktorů a nikdy to není buď, anebo. Často se tady uvádějí různá procenta, ale ta mohou být zavádějící. Důležité je, že u člověka s průměrnou genetickou výbavou je prostor pro manévrování obrovský. Naopak u vzácných výjimek (vzácných vážných chorob nebo naopak u výhry v genetické loterii) geny rozhodnou skoro o všem. Ale pro naprostou většinu platí, že to nejdůležitější máme ve vlastních rukou.

Věnujete se také chladové terapii. Co se vlastně v lidském těle při vystavení chladu děje – a kde už začínají sliby, které věda zatím neumí potvrdit?

Když se ponoříte do ledové vody, spustí se stresová reakce — vyplaví se noradrenalin, tep i dech se zrychlí, cévy se stáhnou. Aktivuje se hnědá tuková tkáň, která vyrábí teplo. Krátkodobě z toho plyne příval energie, lepší bdělost a někdy i lepší nálada, to je docela dobře doložené. Vliv pravidelné chladové terapie na dlouhodobé zdraví zatím není vůbec dobře prozkoumaný. Věrohodných hypotéz je poměrně dost, ale důkazů zatím málo. Chladové adaptaci jsem se věnoval také v rámci své diplomové práce, a to v kontextu potenciálně ochranného efektu pro srdce. A jedna praktická poznámka: chlad hned po silovém tréninku umí naopak přibrzdit růst svalů, takže na načasování záleží.

Zabýváte se zdravím prakticky každý den. Máte někdy chuť úplně vypnout a vyzkoušet něco nezdravého?

Není to až tak horké. Nežiju žádný asketický život, jak si někdo může myslet. Snažím se rozumně spát, rozumně jíst, trénovat a dělat si pravidelné krevní testy, ale nesnažím se o dokonalost. Jde o to, co dělám většinu času, ne o jednotlivé výjimky. Radost a chuť do života taky patří ke kvalitě života.

Na co se v dohledné době nejvíc těšíte?

Nejvíc mě baví, když vidím, že to, co říkám, někdo skutečně použije a změní se mu život k lepšímu. Takže se těším na každou další přednášku a rozhovor, kde můžu srozumitelně předat informace, které mají význam pro zdraví lidí. Kromě toho mě čeká pár projektů, kde se snažím spojit výzkum s praxí, a na ty se upřímně těším. A když to řeknu úplně obyčejně: těším se na dobrý trénink, dobré jídlo, na hezké počasí venku a na chvíle s lidmi, se kterými je mi dobře.

Milý Františku, děkuji za obohacující rozhovor. Budeme se na Vás těšit v pátek 23.10.2026 v KC Beseda.

Anna Beata Háblová