Sedm zákonů vývoje civilizací a dnešní svět
Archeolog a egyptolog Miroslav Bárta je členem řady světových vědeckých organizací a nositel nejvyššího českého vědeckého ocenění Česká hlava. V současnosti je také jediným českým členem The American Academy of Arts and Sciences. V Egyptě pracuje od roku 1991, v roce 2010 se stal ředitelem výzkumů pyramidového pole v Abúsíru. Dnes se jedná o největší mezioborovou českou vědeckou expedici pracující v zahraničí. Kromě egyptologie se dlouhodobě zabývá srovnávacím studiem civilizací. Je autorem teorie sedmi zákonů vývoje civilizací (česky vyšlo v r. 2021).
V rámci jeho přednášky pro Klánovickou akademii se dozvíme, v jaké fázi naší civilizace se nacházíme, čím se od ostatních civilizací lišíme, nebo jak poznáme tu, která právě upadá. Žijeme bezesporu v jednom z nejlepších možných světů. Znamená to ale, že již nebudeme mít problémy? Nebo naopak přicházející výzvy by nás měly přimět k mobilizaci našich schopností a dovedností? A co může udělat každý z nás?
Miroslave, téma letošního přednáškového cyklu Klánovické akademie je kvalita života. Co pro Vás tento pojem znamená?
Kvalita života je pro mě spojená s pocitem naplnění osobně i pracovně, s blízkými, se kterými jsem nejraději a pro které dokáži zabezpečit vše potřebné. Samozřejmě s tím souvisí i péče o zdraví, život v tolerantní, vzdělané a demokratické společnosti a poznávání světa kolem nás.
Jak jste zmínil, kvalita života úzce souvisí i se stabilitou společnosti a civilizace, ve které žijeme. Vy osobně se kromě egyptologie a archeologie věnujete i srovnávání a vývoji civilizací. Pamatujete si okamžik, kdy Vás toto téma začalo nejvíc zajímat?
Srovnávacím studiem civilizací jsem se začal zabývat v době, kdy se naše expedice v Abúsíru proměnila v silně mezioborový projekt. Někdy na přelomu tisíciletí. Od té doby se mění zejména rozsah a zaměření aktuálních projektů. Od té doby vyšla řada knížek, velká část z nich editovaná s Martinem Kovářem a později s Otakarem Foltýnem.
V Egyptě jste učinil řadu přelomových objevů. Jaký z nich máte nejraději?
To je opravdu těžká volba, ale určitě sem patří objev hrobky slavného mudrce Kairsua, znovuobjevení legendární hrobky Ptahšepsese v Sakkáře (jehož stéla – nepravé dveře – jsou vystaveny v Britském Muzeu v Londýně), hrobky vrchního královského lékaře Šepseskafancha interpretace skalních maleb v Gilf Kebíru osvětlující počátky staroegyptské civilizace v této odlehlé části dnešní Západní pouště nebo objev nejstaršího křesťanského osídlení v oáze El-Héz. Samozřejmě sem patří i můj první výzkum, kterého jsem se jako student pod vedením Prof. Vernera účastnil, hrobky generála Kaapera.
Minulý rok jsem na ČRo Vltava moderovala filosofický pořad Doba složitá, jehož název měl odkazovat k vnímání současnosti jako době charakteristické krizemi, které nemají společného jmenovatele – ať už se jedná o války, energetický šok, přízrak jaderného konfliktu, klimatickou krizi nebo pandemii. Už nečelíme jednomu velkému problému X, ale musíme řešit X, Y a Z – a to vše najednou. To je situace, která je oproti předchozím dobám nová. Jaké rozdíly mezi naší a těmi předchozími společnostmi vidíte vy?
Naše západní civilizace se od těch předchozích zásadně liší v tom, že má hluboké znalosti a poznání historických procesů, má energie, technologie i komunikační nástroje, aby přicházející výzvy a krize zvládala mnohem lépe než ty předchozí. Konečně byl to Winston Churchill, který prohlásil: čím vidím hlouběji do minulosti, tím dále vidím do budoucnosti. Díky poznání historie a teorii sedmi zákonů bychom mohli budovat mnohem udržitelnější civilizaci a svět. Záleží jen na nás.
Říkáte, že civilizace se vyvíjejí v křivkách. Vzestupy střídají pády. V jaké fázi této křivky se nachází naše civilizace?
Jsme jednoznačně na vrcholu, ale zároveň se projevují příznaky naší hluboké krize – rozpad společenské smlouvy, ztráta legitimity elit, obří nárůst mandatorních výdajů, který jde ruku v ruce s nedostatkem zdrojů a hybridní válkou. Jak to bude dál je jen na našem odhodlání měnit svět. Osobně stále věřím, že to zvládneme a nadechneme se k dalším úspěchům.
Určitě o tom budete rozsáhleji mluvit v rámci své přednášky v Klánovické Besedě, přesto – neshrnul byste znaky, které vedou k dobře fungující společnosti?
Dobrá společnost je taková, která je demokratická a která dává příležitosti všem. Dobrá společnost je taková, která má legitimní a srozumitelnou strukturu řízení, dokáže plánovat a staví na vzdělanosti svých občanů. Je to taková společnost, která se chová odpovědně a upřednostňuje dlouhodobé cíle před krátkodobými populistickými strategiemi.
Vaše myšlení je až krystalicky čisté ve své touze dobrat se pravdy. Máte víru v dobro a v člověka, to je pro mě naprosto obdivuhodné. Váš vstup do politiky čtu jako přitakání odpovědnosti ke světu. Jak ale v prostředí, kde se pravda hledá spíš okrajově, dokážete fungovat?
Já jsem se vždy snažil věřit tomu, kam mě dovedlo mé poznávání světa. Není to jednoduchá cesta, protože musíte neustále to poznání relativizovat a přemýšlet, kde může být skrytá chyba. Možná mi pomáhá to, že jsem si řekl, že pro mě není cílem okamžité uznání a „potlesk“ většiny. Moc bych si přál, aby má práce snesla test času. To je jediné objektivní kritérium poctivosti práce.
Pyramidy mě jako architektku fascinují svým měřítkem i výškou. Například pyramida v Gíze má něco přes 140 metrů. Jaký symbolický smysl měly vysoké stavby v historii lidstva? A jakou hodnotu mají výškové budovy dnes?
Civilizace vždy usilovaly o budování vertikálních mostů, které by je spojovaly s tím, co je nad nimi, co je přesahuje a kam nemohou. Na to jsme postupně v posledních desetiletích pozapomněli a učinili sama sebe středobodem světa. A toto jáství má samozřejmě spoustu negativních stránek, mizí pokora a touha mít vize. Ruku na srdce, kdo z nás se přes den alespoň párkrát podívá na nebe a uvědomí si svou maličkost? Vybavte si okamžik, když hořela pařížská katedrála Notre Dame. Prakticky každý, věřící i nevěřící, cítil, že je něco špatně. To je ta naše zakódovaná vertikalita. Je jen k naší škodě, že ji tak potlačujeme.
Letos jsem strávila měsíc v MaUm - Majáku umění na Tenerife. Byl to nepřekonatelný zážitek z možnosti tvořit v prostoru s výhledem do všech stran – k úpatí sopky i oceánu. Vy jste v tomto domě také nějaký čas bydlel. Jaké zážitky jste si odnesl Vy? Co je pro Vás na tomto ostrově nejzajímavější? A setkal jste se někdy s objevitelem místních pyramid v Güímaru Thorem Heyerdahlem, dokud ještě žil?
Je pravda, že jsme na Tenerife v domě, který zmiňujete, pobývali. Ano, má úžasný genius loci díky svým majitelům, architektuře i poloze vysoko nad mořem a daleko od kolotání na pobřeží. Každý týden jsme se vypravovali do jiných míst a jedním z témat byly pyramidy v Güímaru, které zkoumal na sklonku svého života Thor Heyerdahl. Jeho objevy jsou dnes prakticky zapomenuty a je to obrovská škoda. Byl to výjimečný duch a zasloužil se v mnohém o zkoumání řady civilizací této planety. Bohužel jsem se s ním potkat nestihl.
Film Civilizace - Dobrá zpráva o konci světa, na kterém jste se podílel spolu s režisérem Petrem Horkým, doporučuji všem čtenářkám a čtenářům Klánovického zpravodaje. Už dlouho jsem neviděla tak silný a krásný dokument. Co bylo při jeho natáčení největší výzvou?
Nejvíc energie jsem musel vynaložit na převedení mé teorie sedmi zákonů do srozumitelné podoby, kterou by film mohl v 80 minutách odvyprávět. Trvalo několik let jej dokončit, ale myslím, že vyšel přesně v době, ve které měl. Když jsme na něm začínali pracovat, lidé se často shovívavě usmívali. Zato teď už tolik ne…
Na čem momentálně pracujete?
Probíhá příprava expedice do Egypta, v létě nás v Praze čekají dvě světové konference a pracuji na několika knížkách, k té jedné mi ještě zbývá cesta do Peru a Číny, takže nic jednoduchého.
Na co se v dohledné době nejvíc těšíte?
Letos nás čeká přelomový výzkum v Egyptě s potenciálně světovým objevem. Tak pokud se týká práce, tak je to toto. Jinak samozřejmě na to, až budu v klidu doma s Olgou, dětmi a na naše společné cesty.
Miroslave, děkuji Vám za tento milý rozhovor. Budeme se na Vás těšit 19.03. v KC Beseda.
_____
Text: Anna Beáta Háblová